Ve středu 10. 5. 2023 se žáci devátého ročníku naší školy zúčastnili dějepisné exkurze do nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Během náročné tříhodinové prohlídky se žáci seznámili s hrůznou historií koncentračního tábora Auschwitz I. (Osvětim) a Auschwitz II. – Birkenau (Březinka).

Tábor Osvětim I., založený v roce 1940, se nacházel v bývalých kasárnách polské armády, a byl prací prvních vězňů přebudován na koncentrační tábor, skládající se z jednotlivých dvoupatrových baráků, kuchyně, appelplatzu, vězení, nemocnice, několika popravišť a krematoria s plynovou komorou.

Druhou částí exkurze byla prohlídka 3 km vzdáleného vyhlazovacího tábora Březinka, který byl nacisty založen o dva roky později. Němci obyvatele této vesnice vysídlili, domy zbourali a materiál použili na stavbu tábora. Hlavní dominantou jsou zde koleje a nákladová rampa, kde docházelo k selekci nově příchozích. V zadní části tábora zůstaly trosky po původních plynových komorách a krematoriích. Právě v plynových komorách v Birkenau našla smrt většina lidí, jež byli zavražděni v Auschwitz (kolem 90%). Usmrceno zde bylo více než milion Židů a příslušníků jiných národů. Obětí bylo ale bohužel patrně daleko více.

Poznat podmínky života vězňů, jejich ponižování, utrpení a beznaděj bylo pro nás zážitkem, na nějž nelze zapomenout. Ze všech koutů na nás dýchala úzkost, bolest a nepředstavitelná hrůza. Atmosféra strachu a děsu je tu stále i po tolika letech přítomná.

Pro všechny žáky byla tato exkurze jistě poučná a pomohla jim pochopit opravdové hrůzy a rozsah holocaustu.

Mgr. Lenka Plachtová

Osvětim očima žákyně:

Jako žáci 9. třídy jsme navštívili Osvětim a Březinku. To znamená, že jak pracovní, tak i vyhlazovací tábor. Procházeli jsme různé bloky a domy, v nichž visely fotografie, které zobrazovaly hrůzu v očích lidí, co zde byli přiváženi. V Osvětimi  jsme se byli podívat také na vězení či ne moc odlišné ubytovny pro vězně. Poté jsme došli k pomníku, kde  jeden ze spolužáků položil kytici na památku svých prarodičů, kteří se stali oběťmi své doby právě na tomto místě. Jako zakončení prohlídky Osvětimi jsme vstoupili do jediné stojící plynové komory a krematoria.
Následně jsme jeli do Birkenau (Březinky). Přivítala nás “brána smrti”, jak ji označila paní průvodkyně. Ale nic nebylo tak smutné, jako vstoupit do domu, kde žily pouze děti. Jejich pobyt zde připomínaly pouze pokreslené zdi a vyrytá jména či židovské hvězdy. Po komkoliv jsem se v tu chvíli ohlédla, měl na krajíčku. Byl to silný zážitek a všem snad ukázal, že si dnes žijeme dobře. Vždyť  ani fotografie či vlasy ve vitríně nám úplně neodhalí hrůznost té doby a toho, co lidé museli prožívat.
Barbora Pončová, 9. A